článek z vydání č. 03 ze dne 17.2.2010
Lidé a úpadek - 3
Ve třetím pokračování rubriky o lidech a úpadku bych se rád věnoval onomu ošklivému slůvku hyenismus ze závěru předchozí části. Bude řeč o jeho obsahu, významu, jeho projevech a dopadech v každodenním životě lidí i společnosti a jeho vztahu k úpadku. Zdánlivě to bude text o malých lidech a malých problémech, ale uvidíme znovu, že žádný opravdu velký problém nezačal bez toho malého, který se neřešil. Stejně jako platí, řečeno s klasikem, že každý starý vůl byl jednou mladým volem.
Z jiného zorného úhlu se na tuto problematiku dívá jedno ze zlatých pravidel krizového řízení, které nám říká, že problémy, které máme, nejsou ničím proti těm, které přijdou, když ty stávající nebudeme řešit. Hyenismus pak má tu vlastnost, že úpadek nejen způsobuje, ale na druhou stranu je úpadkem i provokován a posilován, jak co do četnosti, tak i intenzity. Pokud bychom měli dát úpadku, který je s hyenismem spojen nejsilněji, nějaký přívlastek, pak by to byl nepochybně úpadek morální neboli úpadek mravů. Význam slova hyenismus je podobný slovu parazitismus, jen bych řekl, že zneužití oslabeného partnera, bližního nebo prostě jen tak kohokoliv, je intenzivnější a má daleko více fatální důsledky. Zatímco parazit si často svého nositele šetří a moderní pohled biologie přeřadil dokonce mnohé parazity mezi symbionty, pak hyenismus je často jednorázový a má za svůj důsledek totální destrukci. Jde o totální zneužití důvěry, které za sebou zanechává nejen zhroucený a destruovaný vztah, ale často i zcela sociálně i biologicky zhrouceného a destruovaného jedince. V síti společenských vazeb se tak začínají objevovat trhliny. Mizí nejen vlákna vztahů, která se trhají, ale i jejich uzly, kterými jsou ve společnosti především lidské bytosti. Hyenismus generuje něco, co vzbuzuje pocit nenapravitelnosti a neobnovitelnosti původního stavu původními prostředky, a tak se hledají nové cesty, které nemají ambice k obnově, ale spíše k zabránění dalšímu podobnému chování.
Přirozeně je na první pohled po ruce represe, vytváření mechanismů, které mají eliminovat takové chování pro futuro, ale pravda je spíše taková, že nastolují potřebu nové, snížené úrovně vzájemné důvěry mezi lidmi, jako základního kamene utváření obce o společnosti a nahrazuje ji zvýšenou institucionální ochranou společnosti. Bylo by naprosto bláhové věřit, že se moderní společnost může bez institucionální ochrany a represivních složek obejít, že lze učinit návrat ke komunitám, počty jejichž členů a úroveň jejich vzájemné důvěry umožňují jejich chod bez institucí. Historie i současnost je plná pokusů o ustanovení takových komunit, ale jejich existence a perspektivy velmi trpí tím, že mnozí jejich členové utíkají do světa institucí, které řeší celou řadu problémů jednotlivce na základě jakési společenské smlouvy a daňové povinnosti. “Žít v komunitě bez institucí je totiž velmi náročné, protože to vyžaduje od jednotlivce permanentní účast nejen na rozhodování a správě komunity, ale především na (Pokračování na s. 11) (Pokračování ze s. 1) jejím fungování a získávání obživy. To prakticky znemožňuje anonymitu, která právě může stát u základu postupného černého pasažérství, parazitismu a nakonec hyenismu, jako útoku proti bližnímu nebo celé komunitě. Bohužel, častou reakcí komunit je jejich uzavírání se a bránění jedincům v odchodu a to dokonce i násilím. Tím se ovšem samy vylučují ze širšího rámce společnosti a stávají se spíše sektami, často k ostatní společnosti velice nepřátelskými a nebezpečnými.
Jiným příkladem prolínání vlivu mezilidských vztahů a institucí jsou manželství a rodina, jako institucionalizovaný vztah dvou a více lidí. Zatímco po obsahové stránce vztahu stojí na dohodě a dělbě práv a povinností, jako instituce jsou terčem péče všemožných dalších institucí, které byly vytvořeny k pomoci fungování manželství a rodiny". Výsledek se dostavil. Manželství a rodina jsou v obklíčení těchto nepřirozených odvozených institucí do té míry, že se staly více než přirozenými základy společnosti a státu něčím, do čeho se nikomu moc nechce a co se dokonce podle názoru mnohých už přežilo. Základním kamenem současné společnosti je prý svobodný, nezávislý jednotlivec. I osoba mentálně pomalejší musí tak nějak intuitivně cítit, že to asi nebude pravda. Nicméně moderní věda je mocná a její autoritu zpochybňovat neradno, ostatně podobně, jako v minulosti autoritu jediné církve pravé, katolické. Věda se již dávno stala náboženstvím novověku, a kdo se usmívá nad církevním tmářstvím, ten se může neméně dobře pobavit nad mámivým světlem vědeckého poznání, ve kterém se ze tmy vynořují taková zjevení, zvaná vědecké objevy, jako jsou globální oteplování nebo prasečí chřipka.
Je tedy evidentní, že žádný systém sebedokonalejších institucí není schopen elimimovat škody, který hyenismus napáchá ve společnosti a jakákoliv snaha o přímé institucionální nastolení mezilidské důvěry je předem prohraná. Trochu to připomíná dovětek ke známému heslu z komunistického Manifestu -Proletáři všech zemí spojte se!" Ten dovětek zní: -nebo střelím!!!" Jak víme, proletáři se nejen nespojili a navíc se při snaze o spojení za každou cenu málem vybili a tím nepřímo způsobili, že se nejen nespojili, ale i rozhádali, a je jich daleko více než kdykoliv před tím. Proletářů máme v tomto bohatém světě více, než se mohlo Marxovi s Engelsem kdy snít, ale jejich myšlenka na třídní boj tak nějak nefunguje. Otázka zní, co tedy může doplnit a snad částečně nahradit působení institucí tak, aby se škody způsobené hyenismem na společnosti i jednotlivcích dařilo zacelovat. Odpověď není jednoduchá a často se nahrazuje paušálním řešením vyjádřeným slovy, že klíčem je fungování občanské společnosti." Nikdo doposud neřekl přesně, o co jde, ale touto frází se zaklínají nejrůznější politické i společenské skupiny a autority. Jedni vidí občanskou společnost jako všelék, jiní jako veřejného nepřítele, ale nikdo doposud neřekl, co to vlastně je, a jak by to mělo vlastně fungovat. Skutečnost je nepochybně taková, že v občanské společnosti existuje prvek sdružování lidí podle určitých společných zájmů. Pak je ovšem nepochopitelné, že jsou z občanské společnosti vyobcovávány politické strany, které sdružují lidi, kteří mají společný zájem uchopit demokratickým způsobem v daném ústavním rámci moc. Myslím, že i když je to velice nepříjemné, tak odpovědí na otázku, co nebo kdo může splnit naše zadání a postupně zlepšovat stav společnosti a otočit její směřování k bezmála absolutní institucionalizaci a tím i ovládnutí mezilidských vztahů, jsou pouhá tři slova jedině my sami" a aby toto -my" nebylo tradičně vykládáno jako -to oni, já ne" pak je možná třeba napsat jedině my sami a jeden každý z nás".
Je totiž třeba si uvědomit, že to, co probíhá při postupném odosobňování mezilidských vztahů, se velice dobře hodí těm, kteří chtějí společnost ovládat. Připomeňme si jenom, do jakých extrémů zacházejí důsledky -gender studies" a -political correctness" ve Spojených státech a musíme dojít k závěru, že americká společnost je prostě nemocná a co navíc, že si svůj zhoubný virus nových pravidel mezilidských vztahů ordinovala sama jako lék na banální rýmu, spočívající v tom, že ne vždy a všude nebylo vše úplně OK podle představ několika lehce šílených sociologů a politiků. Přitom cesta, kterou urazila americká společnost od druhé světové války, a to právě ve hledání společného způsobu života různých lidí, je hodna obdivu a úcty. To podstatné, co je jí možné vytknout, že ono hledání společného spolužití je stále více institucionální a týká se stále užšího a užšího okruhu osob a především společenských elit. Zatímco tyto elity jsou svazovány falešnou morálkou, tak podstatná část obyvatel USA nemá ani zdravotní pojištění a vlastně nikoho z tvůrců současných amerických hodnot tito lidé ani nezajímají. Možná je to nadsazené, ale nelze vyloučit, že politická korektnost a doktrína rovných příležitostí ve spojení s falešným puritánstvím a hlubokým křesťanským konservativismem, který stojí v hlubokém rozporu k hospodářskému liberalismu, napáchaly za posledních 20 let v USA tolik škod, že to by se sovětsko-ruskému východnímu medvědovi nepodařilo ani během příslovečných věčných časů. Je znepokojivé, jak se tato pandemie viru americké chřipky korektnosti přenáší do Evropy a ta jí podléhá, aniž by se snažila najít nějaké sérum.
Co se týče důležitosti přínosu každého z nás k odstraňování společenských problémů, tak si myslím, že jen obtížně budu hledat text, který už jsem jednou na tomto místě prezentoval a který je připisován Tomáši Baťovi a datován rokem 1932. Nerad se opakuji, ale myslím, že to stojí za to. -Krize? Příčinou je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravní hlediskem a osobním příkladem."
Bylo by však mylné, kdybychom se obrátili jen k sobě samým a ponechali beze změn naše instituce a zejména pravidla, ve kterých a podle kterých působí. Dosáhli jsme stavu, že naše instituce produkují rozhodnutí, která jsou hluboko pod úrovní jejich posledního člena namísto toho, aby tomu bylo spíše naopak. Ostatně už staré římské úsloví tvrdilo že: -senátoři jsou dobří mužové, Senát je zlé zvíře". Namísto toho, aby naše instituce ztělesňovaly úsloví -více hlav více rozumu", jsou ztělesněním groupthinku. Není tomu tak všude a nebylo tak tomu vždy ani u nás. Dobré vládnutí, dobrá vláda a dobrá veřejná správa věcí je možná. Možná je to tím, že jsme si vytýčili budovatelskou tezi kapitalismu, že veřejný sektor a zejména stát jsou těmi nejhoršími hospodáři a děláme vše proto, abychom tuto tezi dokázali v praxi. Je to takové samopotvrzující se proroctví. Máme možnost i sílu to změnit. Důležité bude, abychom si uvědomili, že důležitější než barva stranického trička by pro nás mělo být to, abychom si nevybírali za své zástupce arogantní hlupáky. Dobré vládnutí nemá politický dres. Stejně tak bude důležité, abychom těm nově zvoleným dali jasně najevo, že si nepřejeme současně obsah, formu a strukturu veřejných institucí a že současný styl toho, čemu se říká anglicky souhrnně -government" je pro nás nepřijatelný. Ostatně firmy to už najevo dávají. Důvodem jejich odchodu do takzvaných daňových rájů nejsou takové nebo onaké daně, důvodem je to, že vládnutí v České republice vytváří permanentní chaos v hospodářském prostředí a znemožňuje jakékoliv rozumné hospodaření podniků a konec konců i jednotlivců. Ti, co nemohou nebo nechtějí odejít, se musí buď zasadit o změnu poměrů, nebo rezignovat a stát se hračkou mocných.
Pokud budeme mít v souvislosti s nosným tématem dnešního pokračování odvahu pojmenovat největší hyenu naší současnosti, která ve jménu svého okamžitého prospěchu ničí nás i naší budoucnost, tak si musíme přiznat, že to je právě naše současná volená i nevolená vládnoucí elita. Je důležité si uvědomit, že je to z podstatné části naše vlastní vina a že jsme obětí tohoto hyenismu vlastních elit především díky vlastní pasivitě. Bylo by hloupé dát téhle hyeně znovu šanci. Na rozdíl od Apokalypsy se nemusíme ptát ani po jménu ani číslu té šelmy
(zak)
|
