článek z vydání č. 13 ze dne 7.7.2010
Jsme podnikatelé jen částečně – nemůžeme si vybrat klientelu
Hovoříme s exekutorem a tajemníkem Eurodanube JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph. D.
Je exekuce podnikání, nebo i veřejná služba? Jakou by měl soudní exekutor dostávat odměnu? Měla by být působnost soudního exekutora omezena pouze na okres sídla jeho úřadu? To jsou otázky, které dnes hýbou exekutorskou obcí. O tom, co všechno se u nás i v zahraničí v souvislosti s exekutory a exekucemi děje, jsme hovořili s JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph. D.
* Sedm a půl roku, až do loňského jara, jste byl prezidentem Exekutorské komory ČR. Stále jste exekutorem se sídlem v Praze 5 a od podzimu i tajemníkem, tedy nejvyšší osobou v mezinárodní organizaci exekutorů zemí střední a východní Evropy - Eurodanube. Co v současné době děláte?
Svému úřadu věnuji drtivou většinu svého času. A kromě toho se s chutí věnuji práci v Eurodanube. To není samostatný subjekt, ale součást Mezinárodní unie soudních exekutorů - UIHJ. Eurodanube sdružuje 11 států a moje funkce tajemníka je čestná, tedy nehonorovaná. Šéfové jednotlivých komor členských zemích se dvakrát ročně scházejí na zasedání, kde si vyměňují zkušenosti, konzultují postupy, seznamují se s problémy. Poslední setkání proběhlo v maďarské Pécsi a bylo velmi zajímavé. Na pořadu byla takzvaná e-justice, tedy elektronizace postupů a musím říci, že v této oblasti je Česká republika hodně daleko. Kromě toho jednotliví zástupci mluvili o svých problémech i úspěších. A i protože byli přítomni dva nejvyšší představitelé zastřešující organizace UIHJ - prezident Leo Netten a Francois Andrieux, generální sekretářka - byli účastníci informováni, jak to chodí i v takzvaných starých zemích.
* Uskutečnilo se i setkání exekutorů v Glasgow...
To byla významná akce, ovšem omezil ji sopečný prach, islandská sopka znemožnila přílet řady delegací, včetně té naší. Také tam se probírala elektronizace a otázky vzdělávání.
* Snaží se účastníci těchto jednání například sjednotit legislativní postupy jednotlivých zemí?
Eurodanube nemůže zasahovat do národních legislativ. Může jen shromažďovat informace, zkušenosti, postupy a legislativní podmínky. Nejvyšší představitel UIHJ pak může a je připraven setkat se s příslušnými rezortními ministry, aby jim pomohl v orientaci z celosvětového hlediska. Eurodanube se ale snaží pomoci národním komorám - například v této době polské komoře, která se brání snaze omezit odměny a navýšit počet exekutorů. Jde o to, abychom tyto problémy identifikovali, abychom se jim snažili pomoct zkušenostmi jiných států nebo odkazem na evropskou legislativu.
* A podzimní Eurodanube v Praze bude o čem?
Téma setkání stanoví prezidium české komory, nicméně předběžně bychom chtěli diskutovat o postavení soudního exekutora a o jeho odměňování v jednotlivých státech Evropy. Témat by se jistě dalo najít mnohem více, ale v loňském roce byla přijata novelizace doporučení Rady Evropy z roku 2001 týkající se soudních exekutorů. Rezoluce Rady Evropy například hovoří o tom, že pokud si věřitel objedná službu soudního exekutora, tak za tuto službu musí zaplatit i v případě, kdy dlužník je nemajetný. Naproti tomu v České republice Ústavní soud před několika lety řekl, že soudní exekutor je podnikatelem jako každý jiný a v případě neúspěšných exekucí nemá nárok na nic. A právě proto chceme o postavení exekutora diskutovat a přizvat si širší diskusní fórum. Chceme vědět co si o tom myslí nejen soudní exekutoři, ale i poslanci či zástupci justice.
* Měly by exekuce být hlavně podnikání, nebo i veřejná služba?
Jsou samozřejmě obojí. Ústavní soud ČR v roce 2005 prohlásil, že exekutor je podnikatelem v pravém slova smyslu. Ale to zatím neplatí úplně, protože jeho činnost se řídí veřejným právem. Museli bychom dosáhnout postavení, které je například v Holandsku, kde je exekutor podnikatelem v pravém slova smyslu. Takže jsme podnikatelé jen částečně - nemůžeme si prostě vybrat „oprávněného“, tedy jistou formu klientely, jako běžný podnikatel. Domnívám se, že tento „hybrid“ by mělo rozetnout třeba zakotvení postavení soudního exekutora v ústavě. A to pak odstraní i diskuse o teritorialitě. Klient si bude moci svobodně vybrat exekutora a naopak.
* A jaký je tedy váš názor na teritorialitu?
Samozřejmě jsem zastáncem volného výběru. Právě s tímto záměrem institut soudních exekutorů v roce 2001 vznikl. Samozřejmě je to výhodné i pro mě, jako šéfa velkého úřadu. Menší úřady volají po teritorialitě jako prostředku, kterým se mohou propracovat k zakázkám, které by jinak třeba nezískaly. Protože by klienti nemuseli mít jistotu, že jejich peníze efektivně vymůžou. Je to stejné, jako byste museli housky chodit nakupovat jen k pekaři ve vaší ulici. I když za rohem mají lepší a levnější. Je to proti smyslu volného podnikání. A to, nikdo se nesmí zlobit, tato činnost vlastně je. Jak jinak bychom si mohli dovolit provozovat úřady s řadou zaměstnanců, kteří důsledně a přesně pracují, a tak dbají na efektivní vymáhání podle příslušných soudních rozhodnutí. Za dobrým zbožím, za dobrými službami jakéhokoliv druhu, se prostě jezdí třeba i světa kraj. Ostatně, věc se projednávala na nedávném sněmu exekutorů a viceprezident Exekutorské komory ČR Jiří Prošek poté, co návrh na teritorialitu neprošel, deklaroval, že podpora 47 exekutorů, kteří hlasovali pro, z celkových 125 pro tak zásadní změnu systému soudních exekucí není dostatečná.
* V poslední době se hodně mluví o výši odměn exekutorů. Ministerstvo spravedlnosti by je chtělo snížit. Jak vysoké by měly být?
To je právě věc, kterou chceme konzultovat v rámci Eurodanube podle zkušeností a tarifů dalších zemí. Máme
(Pokračování na s. 3)
(Pokračování ze s. 1)
jednu z nejmladších komor - u nás existuje necelých 9 let, ale třeba v Maďarsku nebo na Slovensku 15. Při jednání s ministerstvem spravedlnosti bychom se chtěli o výsledek těchto zkušeností opřít.
* Ministerstvo spravedlnosti rovněž zvyšuje počet exekutorů. Je to krok správným směrem?
Počet soudních exekucí se zvyšuje, a tak je logické, že se zvyšuje i počet exekutorů. Ale nemělo by to jít do extrému, jako například na Slovensku, kde je 330 exekutorů. Ti se pak doslova rvou o dlužníky a svou roli pak může začít hrát třeba korupce. U nás byl počet před lety omezen na 180, a tak snahu ministerstva toto množství dosáhnout, považuji za správnou. To je reálný počet, podle mého názoru.
* Co soudíte o loňské novele exekučního řádu?
Tato „sankční“ novela podle jejího předkladatele - bývalého ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila, vznikla jako důsledek loňské krize uvnitř exekutorské komory. Proto nemohla komora, oslabená vnitřními spory s dlouholetými důsledky na její chod, efektivně rozporovat některé aspekty této novely. Proto je taková, jaká je.
* U nejvyššího správního soudu jsou dnes dva senáty, které rozhodují o kárných žalobách. Dříve o pochybení soudních exekutorů rozhodovala Exekutorská komora ČR. Co říkáte této praxi, jaký je váš názor?
Exekutorská komora je prvním subjektem, který je takto „jednoinstančně“ řešen. Bez možnosti odvolání. Nemyslím, že je to dobře, tyto věci by měla komora řešit sama i nadále. Teprve budoucnost ukáže, jestli to byl krok správným směrem. Ale Poslanecká sněmovna tak rozhodla a je třeba tento fakt přijmout.
(kž)
|
