článek z vydání č. 13 ze dne 7.7.2010
Seznamte se s novým daňovým řádem – část I.
Dne 1. ledna 2011 se stane účinným zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Po osmnácti dlouhých letech se tak pod novým názvem před adresáty daňových norem dostane zbrusu nový procesní předpis, který bude do budoucna upravovat správu daní v České republice.
Text předchozího zákona o správě daní a poplatků se již v mnoha případech rozcházel s aplikační praxí. Jak uvádí důvodová zpráva k daňovému řádu: „jako trefný se proto ukazuje výrok, že správa daní již dlouho probíhá podle konsensu mezi správci daní a daňovými subjekty bez ohledu na přesné znění zákona“.
Nový zákon by proto měl zvýšit právní jistotu; jsou do něj zapracovány příslušné metodické pokyny a odráží novou judikaturu. Zákonodárci se snažili o terminologickou jednotnost a ucelenou systematiku, která by měla přispět k větší srozumitelnosti a jasnosti.
Daňový řád zavádí oproti stávajícímu procesnímu předpisy dosud neznámé pojmy, jedná se například o „řádné (dodatečné) daňové tvrzení“, jímž se dle litery zákona rozumí řádné (dodatečné) daňové přiznání, (následné) hlášení nebo (dodatečné) vyúčtování. Místo pojmu „pracovník správce daně“ je nově použit pojem „úřední osoba“. Pojmy se snaží daňový řád provázat s ostatními právními předpisy, jako jsou např. správní řád či nový trestní zákoník, a to tak, aby nedocházelo k výkladovým potížím, protože na tyto právní předpisy je třeba nahlížet ve vzájemné souvislosti. Daňový řád je v postavení zákona speciálního k obecnému správnímu řádu, trestní zákoník na daňový řád odkazuje v některých svých ustanoveních a obráceně.
Zásady již nejsou platné jen pro daňové řízení, ale jedná se o zásady pro správu daní. Správa daní zahrnuje postup nejen správců daně, ale i realizaci práv a povinností zúčastněných osob. Jedná se o širší kategorii nežli pojem daňové řízení, čemuž odpovídá i změna terminologie. Novým cílem je správné zjištění a stanovení daně (v rovině nalézací), ale také zajištění její úhrady (v rovině platební), oproti předcházející právní úpravě je pojat obecněji a vyváženěji, neboť výchozím kritériem nebude pouze eliminace možného zkrácení daně.
Do zákona se také promítly některé základní principy judikované soudy při výkladu dosavadní právní úpravy. Došlo k rozšíření výčtu jednotlivých zásad (např. zásada poučovací, zásada vstřícnosti, zásada legitimního očekávání). Subjekty správy daní jsou správce daně, který již není osobou zúčastněnou na správě daní, a osoby zúčastněné na správě daní, jimiž se nově rozumí pouze daňový subjekt a třetí osoby. V daňovém řádu není obsažena definice poplatníka a plátce daně, tyto definice je třeba hledat ve speciálních úpravách.
Daňovým subjektem je vždy fyzická nebo právnická osoba, nemůže jím být její organizační složka. Určitou výjimku tvoří plátcova pokladna, která sice není daňovým subjektem, ale má stejná oprávnění a povinnosti jako plátce daně.
Třetí osobou je osoba jiná než daňový subjekt, která má práva a povinnosti při správě daní, nebo jejíž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena. Způsob taxativního vymezení v předchozím zákoně je nahrazena negativním výčtem třetích osob.
Osoby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, zejména správce dědictví a insolvenční správce, mají stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. Jedná se o tzv. osoby s obdobnými právy, které v zákonem předvídaném rozsahu vstupují do role daňového subjektu (jsou považovány za třetí osoby).
Výjimku ve vrchnostenském postavení správce daně tvoří případy, kdy se správce daně účastní občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daně. V zákoně je proto zakotvena aktivní i pasivní legitimace správce daně k podávání návrhů na zahájení občanského soudního řízení a k účasti na tomto řízení za předpokladu, že jde o řízení související se správou daní. Jedním z typických řízení, kterého se správce daně účastní jako věřitel, je insolvenční řízení.
Změny nastanou i v úpravě procesní způsobilosti a zastupování. Např. nově i fyzická osoba - podnikatel může pověřit svého zaměstnance nebo jinou osobu, která vykonává činnost tohoto daňového subjektu, aby jednala jeho jménem před správcem. V procesu ustanovení zástupce, je oproti předchozí úpravě vymezeno z okruhu jakých osob by měl správce daně zástupce ustanovit a hlavně je ustanovení vázáno na souhlas této osoby. Pokud by se takto zástupce ustanovit nepodařilo, navrhne jej Komora daňových poradců. Rozsah zmocnění na základě plné moci musí být přesně vymezen. Pokud tomu tak není, správce daně vyzve zmocnitele k úpravě plné moci. Dle předchozí právní úpravy byla taková plná moc „automaticky“ považována za neomezenou. Plná moc je vůči správci daně účinná od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně, pokud je doloženo i její přijetí zmocněncem, což je nová podmínka stanovená daňovým řádem. Dále došlo k opuštění omezení pro zástupce „neprofesionály“, kteří podle ZSDP mohli zastupovat u jednoho správce daně pouze jeden daňový subjekt, což umožní zvolit si levnější zástupce a snížit tak náklady na plnění daňových povinností.
Novým typem osoby zúčastněné na daňovém řízení je odborný konzultant, což je osoba pomáhající daňovému subjektu s odbornými otázkami.
Nově zavádí daňový řád institut atrakce. Jedná se možnost nadřízeného správce daně převzít věc místo podřízeného správce daně. Může k tomu dojít ve třech případech, a to, jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti, za účelem zjednání nápravy v rámci ochrany před nečinností podřízeného správce daně nebo jde-li o rozhodnutí ve věci, které bude mít zásadní dopad i do řízení s jinými daňovými subjekty.
Jakákoli výzva k součinnosti zaslaná správcem daně staví lhůty pro správce daně a to až do dne splnění součinnosti. Ke splnění součinnosti dojde faktickým obdržením podání správcem daně, lhůta pro správce daně se znovu rozběhne dnem následujícím poté, co podání dojde správci daně. Pro zachování lhůty musí být úkon učiněn nebo adresován věcně a místně příslušnému správce daně, osobně lze u jakéhokoliv správce daně i u nadřízeného.
Pravidlo týkající se soboty, neděle a svátků lze nově použít i na lhůty pro správce daně. Nová koncepce doručování, která se zčásti projevila již v novelách ZSDP, přináší zapojení do projektu e-governmentu (datové schránky), zrychlení a vyšší efektivitu práce (opuštění od formalismu), jistotu doručení (omezení možnosti vyslovení neúčinnosti doručení), snížení možnosti obstrukcí (opuštění principu zdržování se, možnost předat písemnost kdekoli, kde bude adresát zastižen), systémové sjednocení s jinými procesními řády (sjednocení lhůt aj.), zvýšení šance na seznámení se s obsahem doručované písemnosti (institut vhození do schránky).
Doručování tedy již představuje způsob, jakým adresáty seznámit s písemnostmi, nikoli cíl sám o sobě. Výklad právní úpravy je materiální, nikoli formalistický, když vady při procesu doručení jsou bez významu, pokud se doručovaná písemnost dostala do rukou adresáta. Fikce doručení již není vázána na podmínku zdržování se v místě doručení.
 |
