Přihlášení





 

Půjčuje se a nesplácí

I u nás budeme mít osobní bankroty

Osobní bankroty, které se vláda chystá zavést i České republice, fungují v zahraničí už řadu let. Počet lidí, kteří je využívají, roste. Stále více domácností se podobně jako v Česku také zadlužuje. Při vyhlášení osobního bankrotu mají ti, co nejsou schopni dluhy splácet, šanci oddlužit se jednorázovým vyrovnáním nebo splátkovým kalendářem.

V jednotlivých zemích platí různé úpravy, avšak ze všech vyplývá, že zbavit se věřitelů osobním bankrotem není snadné. Ve Velké Británii bylo v prvním letošním čtvrtletí 13.229 osobních bankrotů, což bylo o 28 procent více než ve stejném období loni. Ačkoli někteří lidé považují osobní bankrot za nejjednodušší cestu, jak se vymanit věřitelům, finanční experti varují, že to není cesta lehká a že přináší mnoho problémů, s nimiž ne všichni počítají. Pokud je bankrotář majitelem domu, což je v Británii většina lidí, nemá prakticky naději, že mu zůstane, a to ani v případě, že má rodinu a děti. O jeho bankrotu jsou vyrozuměni všichni jeho věřitelé, ale i banky a další instituce, s nimiž má co do činění. Pokud někdo během období bankrotu získá například dědictví, přijde o ně. Osobní bankrot člověku navíc zabraňuje, aby se stal podnikatelem nebo dostal do vedení jakékoli firmy. Nesmí zastávat veřejnou funkci a nesmí žádat o úvěr přes 250 liber, aniž by informoval o tom, že je v bankrotu. Pokud jde o majetek, zachovává britské zákonodárství bankrotáři nezbytné potřeby, ale nikoli už předměty jako televize či přehrávače. V Německu existuje osobní bankrot, který mohou vyhlásit fyzické osoby, od roku 1999. Nestačí-li majetek dlužníka na uspokojení věřitelů, může dlužník navrhnout osvobození od zbytku dluhů. Znamená to, že bude šest let splácet obstavenou většinu svých příjmů nucenému správci, potažmo věřitelům. Po této době bude od zbytku dluhu osvobozen. Počet zadlužených domácností v Německu v posledních letech stoupá a podle hamburské diakonie, která zadluženým občanům radí, je v zemi na 3,1 milionu soukromých dlužníků.

(Pokračování na s. 3)

(Dokončení ze s. 1)

Podle společnosti Creditreform muselo jen v prvním pololetí vyhlásit osobní bankrot více než 29.000 občanů, což je o 33,5 procenta více než rok předtím. První ze tří zákonů, které řeší úpadky fyzických osob ve Francii, byl přijat v roce 1989. Lidé se v této zemi mohou obrátit na komisi pro předlužení. Když nepřivede obě strany k dohodě, doporučí plán zahrnující splátkový kalendář, případné moratorium, snížení úroků a podobně. Dlužníkovi musejí být ponechány nezbytné prostředky na obživu, co je nad to, přechází do banky, která peníze rozděluje mezi věřitele. Poslední zákonná úprava z roku 2003 umožňuje i vymazání dluhu, ale také nucený prodej některých nemovitostí dlužníka. Podle statistiky Banque de France se předloni na komise obrátilo 165.000 lidí. Počet předlužených rodin se odhaduje až na 700.000. Rovněž v sousedním Rakousku se vyrovnání s dluhy neobejde bez obtíží. V případě, že s platebním plánem nesouhlasí věřitelé, musí dlužník zaplatit minimálně deset procent pohledávek přes nuceného správce a sedm let pak dostává jen životní minimum a ostatní příjmy putují do finanční zástavy. Ve Spojených státech existují dvě cesty vyhlášení osobního bankrotu, obě přitom vedou přes úpadkový soud. V prvním případě dlužník přizná veškerý svůj majetek, který pak soudem určený správce prodá a uspokojí věřitele. Od zbývajících dluhů poté soud dlužníka osvobodí. Mnohem častější a také výrazně měkčí je druhý způsob, při němž dlužník přizná veškerý majetek a zároveň sám soudu navrhne splátkový kalendář v délce tří až pěti let. Loni bylo v USA vyhlášeno více než 1,5 milionu osobních bankrotů, což je pětkrát více než v roce 1980. Na Slovensku umožní osobní bankroty od ledna zákon o konkursu a restrukturalizaci. Dlužníci, kteří na sebe vyhlásí bankrot, budou muset během tří let odvádět na splácení závazků maximálně 70 procent svých čistých příjmů. Po zrušení konkursu už věřitelé nebudou moci od dlužníka vymáhat nezaplacené pohledávky. Český vládní návrh předpokládá, že dlužník se obrátí na soud s návrhem na oddlužení během pěti let. Součástí procesu by bylo i rozprodání majetku, který dlužník nepotřebuje bezprostředně ke svému životu a k zajištění příjmů na splácení. Zároveň by všechny své příjmy, tedy například dědictví, musel dlužník poukázat na splacení dluhu. Po dobu pěti let by mu zůstalo jen životní minimum. Peněžní ústavy i odborníci vítají změny, jež má nový úpadkový zákon přinést. Předloha, kterou vláda schválila, teď putuje do parlamentu.      

Autor: 
14.9.2005 ( )

Přidat komentář

CAPTCHA
Tato otázka je na ochranu proti spamu.
Obrázkové CAPTCHA
Vložte znaky zobrazené na obrázku.