Přihlášení





 

Šikanózní insolvenční návrh

Výslovná úprava zjevně neodůvodněných insolvenčních návrhů, které jsou známější pod pojmem „Šikanózní insolvenční návrhy“, byla do české insolvenční úpravy vtělena novelou - zákonem č. 334/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InsZ“). Tato novela nabyla účinnosti dne 11. listopadu 2012.
 
   Tento krok zákonodárce pouze reagoval na dosavadní poznatky z praxe, kdy záměrem podání insolvenčního návrhu ze strany insolvenčního navrhovatele (v tomto případě je nutno podotknout, že se logicky jedná o osobu odlišnou od dlužníka) bylo především a pouze zdiskreditovat osobu dlužníka či jej jinak omezit v účasti na soutěžním trhu. Mnohdy sloužily takovéto insolvenční návrhy též k poškození „goodwill“ neboli pověsti obchodní korporace, přičemž důsledek pouhého zveřejnění insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku v extrémně krátké době do 2 hodin, dle ustanovení § 101 odst. 1 InsZ, mohl mít pro tuto obchodní korporaci fatální důsledky. Který důsledný obchodní partner by se přece dobrovolně pouštěl do byznysu s někým, kdo se objevil v insolvenčním rejstříku?
   Odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 InsZ a odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost
   Předně je třeba uvést, že insolvenční soud může přistoupit k samotnému přezkoumání bezdůvodnosti insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128a InsZ jen v případě, kdy tento návrh projde ustanovením § 128 InsZ. Pokud má tedy dle ustanovení § 128 InsZ insolvenční návrh vady, pro které nelze pokračovat v řízení, popřípadě pokud navrhovatel nedoplní insolvenční návrh ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem, insolvenční soud tento návrh odmítne, aniž by dospěl k posouzení, že se jedná o insolvenční návrh šikanózní. V případě šikanózního insolvenčního návrhu jde tedy o jakési další posouzení neboli o posouzení věcné opodstatněnosti insolvenčního návrhu poté, kdy tento projde přezkumem ze strany insolvenčního soudu podle ustanovení § 128 InsZ.
   Kdy se jedná o zjevně bezdůvodný insolvenční návrh?
   V ustanovení § 128a odst. 2 InsZ zákonodárce uvádí demonstrativní výčet případů, u kterých by měl insolvenční soud odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, tj. označit jej za insolvenční návrh tzv. šikanózní.
   V prvním případě (§ 128a odst. 2 písm. a) InsZ) jde o situaci, kdy insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění podat insolvenční návrh pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží. Takovouto pohledávku může být například pohledávka, pro kterou insolvenční navrhovatel již jednou podal insolvenční návrh na dlužníka, přičemž tento návrh vzal zpět do doby vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Stěžejní je skutečnost, že dle ustanovení § 129 odst. 2 InsZ může insolvenční navrhovatel pro tuto samou pohledávku podat znovu insolvenční návrh až po 6 měsících ode dne zpětvzetí návrhu původního. Dalším příkladem může být pohledávka, kterou insolvenční navrhovatel „uměle“ rozdělil za účelem prokázání jednoho z hlavních požadavků na osvědčení úpadku dlužníka uvedeného v ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) InsZ, a to mnohosti věřitelů. Poměrně často docházelo v praxi k situacím, kdy jedinými věřiteli dlužníka byly věřitelé ze stejné pohledávky, jejíž části byly na tyto věřitele postoupeny. Vzhledem k tomu, aby nebylo omezeno vlastnické právo věřitelů, spočívající v libovolném nakládání s jejich pohledávkami, stanoví ustanovení § 143 odst. 2 InsZ, že pokud by došlo k výše zmíněnému postoupení pohledávky v době kratší než 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu, nebude osoba, na kterou byla část pohledávky postoupena, považována za dalšího známého věřitele, přičemž insolvenční soud podřadí tento záměr pod případ uvedený v ustanovení § 128a odst. 2 písm. a) InsZ a insolvenční návrh odmítne pro zjevnou bezdůvodnost.
   Ve druhém případě (§ 128a odst. 2 písm. b) InsZ) půjde o opakované insolvenční návrhy téhož insolvenčního navrhovatele, kdy tomuto byla v předchozím insolvenčním řízení uložena povinnost, spočívající například v úhradě dlužníkových nákladů řízení či v úhradě pořádkové pokuty dle ustanovení 128a odst. 3 InsZ, a tato povinnost nebyla doposud ze strany insolvenčního navrhovatele splněna. Insolvenční soud musí v tomto případě dát insolvenčnímu navrhovateli šanci, aby v opakovaném insolvenčním návrhu doložil podklady, ze kterých vyplývá splnění povinnosti uložené mu v předchozím insolvenčním řízení. Pokud k prokázání splnění těchto povinností ze strany insolvenčního navrhovatele nedojde, insolvenční soud opakovaný insolvenční návrh odmítne pro zjevnou bezdůvodnost.
   Pro poslední případ demonstrativního výčtu případů (§ 128a odst. 2 písm. c) InsZ) nejsou stanoveny podmínky pro jeho použití tak jasně jako u případů předcházejících, jelikož tento je spjat se samotnými zásadami, na kterých stojí právní úprava insolvenčního práva, potažmo civilního procesu. Výklad pojmu „zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka“ tak bude bezpochyby předmětem soudní judikatury, kdy každý jednotlivý případ by měl být zkoumán především na základě tvrzení účastníků řízení.
   Sankce za podání zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu
   Možnost insolvenčního soudu uložit insolvenčnímu navrhovateli v případě prokázání výše popsaného jednání pořádkovou pokutu až do výše 50.000,- Kč lze zcela jistě přivítat. Je však zapotřebí mít na paměti, že uložení této sankce by mělo připadat v úvahu až po důkladném vyjádření insolvenčního navrhovatele a dlužníka, jelikož subjektivní důvod insolvenčního navrhovatele, jež ho vedl k podání insolvenčního návrhu nemusí nutně korespondovat s právním názorem insolvenčního soudu, který tento návrh odmítl pro zjevnou bezdůvodnost. V souvislosti s úpravou šikanózních insolvenčních návrhů, byla výše uvedenou novelou do ustanovení § 82 odst. 2 písm. c) InsZ včleněna možnost insolvenčního soudu uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníkovi vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, přičemž se nesmí jednat o zaměstnance dlužníka a jeho pohledávka vůči dlužníkovi nesmí spočívat pouze v pracovněprávních nárocích. Je třeba zdůraznit, že předběžné opatření uvedené v ustanovení § 82 odst. 2 písm. c) InsZ lze vydat jen na návrh dlužníka. Dlužník tedy musí vydání předběžného opatření navrhnout, a to již při jeho prvním úkonu, kterým je v tomhle případě nutno chápat vyjádření se dlužníka k věřitelskému insolvenčnímu návrhu. Jak je uvedeno v úvodu tohoto článku, jedním z cílů insolvenčních navrhovatelů je podáním bezdůvodného insolvenčního návrhu mimo jiné poškodit dlužníkovu pověst. V návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. c) InsZ by se však nemělo objevit pouze dlužníkovo tvrzení, že neopodstatněným zahájením insolvenčního návrhu u něj dochází právě k poškození jeho pověsti či nemožnosti dále vyvíjet podnikatelskou činnost, jak tomu bylo před podáním šikanózního insolvenčního návrhu, naopak obsahem tohoto návrhu na vydání předběžného opatření by mělo být dlužníkovo přesné a jednoznačné vyčíslení škody, která mu zjevně hrozí.
   Na druhou stranu je vhodné připomenout, že shora uvedená novela myslela také na věřitele, když v ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) InsZ umožnila insolvenčnímu soudu, aby z důvodů hodných zvláštního zřetele omezila některé účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. a) a b) InsZ, a to při současném respektování jedné ze zásad insolvenčního řízení, že toto omezení nebude odporovat společnému zájmu věřitelů. V praxi se bude nejčastěji jednat o podání insolvenčního návrhu ze strany dlužníka těsně před tím, než má dojít k jednotlivým způsobům provedení exekuce, nejčastěji pak k prodeji dlužníkových nemovitých věcí skrze soudním exekutorem vedenou dražbu. V takovém případě je zcela nezbytné, aby insolvenční soud povolil provedení takovéto exekuce, když dlužníkovým úmyslem bylo pouze oddálit provedení exekuce na jeho majetek. V praxi však převážně dochází k vydání předběžného opatření, kterým insolvenční soud omezí účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení a povolí provedení exekuce na majetek dlužníka, až po té, kdy dlužník podá takovýto „oddalující“ insolvenční návrh opakovaně. Je tedy bohužel častou skutečností, že tento vypočítavý postup dlužníkům napoprvé projde a insolvenční soudy v tomto případě odmítají vydat předběžné opatření, kterým by provedení exekuce na majetek dlužníka povolily.
   Závěr
   Shora uvedená novela zcela jistě přispěla a stále přispívá k větší rozhodnosti a zodpovědnosti insolvenčních navrhovatelů za jejich insolvenční návrhy. Tito navrhovatelé by si měly především uvědomit, že pokud insolvenční soud posoudí dle výše popsaného jejich insolvenční návrh jako šikanózní a tento následně odmítne, hrozí jim nejen pořádková pokuta až do výše 50.000,- Kč, avšak též povinnost uhradit dlužníku nebo jeho věřiteli náhradu škody nebo jiné újmy, která jim podáním šikanózního insolvenčního návrhu prokazatelně vznikla.

20.4.2015 16:00
Rubrika: 

Přidat komentář

CAPTCHA
Tato otázka je na ochranu proti spamu.
Obrázkové CAPTCHA
Vložte znaky zobrazené na obrázku.