Přihlášení





 

Šikanózní návrhy: Pověst či krutá realita?

   Šikana v insolvenčním řízení je oblíbeným tématem, které dokonce získalo svojí vlastní novelu insolvenčního zákona.[1] Přinejmenším mediálně se zdá, že existence šikanózních návrhů je naprosto nepřehlédnutelná, že tyto návrhy jsou každodenní realitou. Ve skutečnosti ale máme jenom velmi nejasnou představu o tom, kolik šikanózních návrhů se během jednoho roku nebo nějakého jiného vhodného období vyskytuje.
   
   Dokonce ani důvodová zpráva k oné „protišikanózní“ novele neobsahuje žádné údaje o tom, jaká je četnost takto motivovaných insolvenčních návrhů. Jestliže tedy neznáme celková čísla o šikanózních návrzích, tím méně bychom mohli vědět, v kolika případech směřovala šikana proti věřitelům a v kolika proti dlužníkům.
   Diskuse o šikaně neutichá ani po zmíněné specializované novele a ani po tak zvané revizní novele insolvenčního zákona.[2] I přes několik let trvající úsilí zamezit zneužívání insolvenčního zákona se zdá, že problém není vyřešen. Naopak podle některých hlasů (především z části podnikatelských kruhů) nabývá systémových rozměrů. Je tedy nejvyšší čas pokusit se zjistit, kolik šikanózních návrhů vlastně existuje.
   Je ale nutné upozornit na jednu podstatnou věc. Insolvenční řízení je „řízením posledního soudu“, po něm již není žádná budoucnost, pouze minulost. To platí pro dlužníky i věřitele. Neboť dlužníkova existence povětšinou (v drtivé většině případů) jeho úpadkem končí, neboť je s naprostou jistotou zjištěno, že další setrvávání dlužníka v kooperačních vazbách s dalšími podnikatelskými subjekty může přinášet pouze další ztráty. Věřitel dosáhne určitého uspokojení svých pohledávek (mnohdy nulového), další vymáhání není možné. Tedy končí i existence věřitele v tomto konkrétním případě (pochopitelně zde to není myšleno jako jeho existence ve smyslu podnikatelského subjektu nebo fyzické osoby). Velmi lidově řečeno platí, že co není „získáno nyní, nebude získáno nikdy“. Tato situace vede k tomu, že účastníci insolvenčního řízení při vědomí faktu, že stanuli před „posledním soudem“, používají v podstatě jakékoliv postupy k maximalizaci svého užitku a to mnohdy bez ohledu na skutečnosti, které jindy vzájemné vztahy dlouhodobě kultivují (například goodwill).[3] Z toho však plyne, že jsme velmi pravděpodobně v mnoha případech svědky toho, že samotné tvrzení o „šikanóznosti návrhu“ je účelové a má sloužit k získání nějaké výhody nebo prospěchu.
   Kolik je tedy šikany v ČR?
   Nicméně není naprosto sporu o tom, že šikanózní návrhy se v české insolvenční praxi vyskytují a že se vyskytují v množství nikoliv marginálním. O určitý odhad se můžeme pokusit s odkazem na statistická zkoumání uskutečněná na pražské Vysoké škole ekonomické. Některé výsledky těchto zkoumání, které zahrnuje případy zahájené podle insolvenčního zákona a pravomocně ukončené před koncem roku 2014 (výzkum je zaměřen pouze na případy podnikatelských subjektů a podnikatelů – fyzických osob), shrnuje následující tabulka.[4]
   Způsoby rozhodnutí v insolvenčních řízeních (počty a procenta z prozkoumaného vzorku)

 

Počet

[%]

Kladné rozhodnutí o úpadku

1750

54,3

Návrh odmítnut pro vady podle § 128

485

15,1

Návrh zamítnut podle § 143 (nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady)

79

2,5

Návrh zamítnut podle § 144 (pro nedostatek majetku dlužníka)

600

18,6

Řízení zastaveno dle § 108 (nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení)

149

4,6

Řízení zastaveno podle § 129 a § 130 – zpětvzetí návrhu

121

3,8

Řízení zastaveno podle § 107 (o téže věci probíhalo jiné řízení)

9

0,3

Jiné[5]

29

0,9

Celkový součet

3222

100,0

www.vyzkuminsolvence.cz, (http://vyzkuminsolvence.cz/databaze-vyzkumu/5-vlna/souhrnne-vysledky-2-az-5-vlny-statistickych-setreni-datove-soubory.html)
   Těchto 3222 insolvenčních řízení představuje zhruba pětinu řízení, která odpovídají zmíněným parametrům.
   Jestliže se chceme pokusit o alespoň rámcový odhad, je třeba začít § 128 a 128a (z kolonky „Jiné“). Vidíme zde asi 500 řízení, která mohla teoreticky být šikanózní, v celé praxi by tedy takových řízení mělo být kolem 2500. Z dílčí analýzy vzorku případů zkoumaných při přípravě výše uvedené tabulky však vyplývá, že většina těchto případů není ve skutečnosti šikanózního typu. Na základě studia vzorku 100 případů uvedených v tabulce v kolonce „návrh odmítnut pro vady podle § 128“ lze říci, že maximálně dva až tři případy je možné označit za šikanózní v tom smyslu slova, že šlo o pokus poškodit zájmy dlužníka, jeho postavení na trhu nebo – a to je zvláště důležité – zhatit jeho účast ve veřejných soutěžích. Minimálně stejné množství případů bylo zcela opačných a šlo v nich o pokus zastavit nebo zpomalit proces individuálního vymáhání pohledávky prostřednictvím exekučního řízení. Avšak vedle § 128 a 128a můžeme předpokládat rysy šikanózních návrhů také tam, kde byly použity § 107 a § 108, praxe však ukazuje, že pravděpodobně maximálně ve stejné míře, jako u § 128 a § 128a.[6]
   V daném odhadu nebereme v potaz jiný častý případ, který je zařazován pod pojem šikana, avšak podle našeho mínění naprosto nepřesně. Jde o využití insolvenčního návrhu k individuálnímu vymožení pohledávky, která buď nebyla dlužníkem dlouho reflektována nebo je sporná. Jestliže věřitel čelí platební nevůli, přičemž jeho pohledávka vyhovuje § 3 IZ, považujeme použití slova šikana za neadekvátní. Zároveň doporučujeme zvážit možnost také úpravy IZ, kde by bylo učiněno složitým či pro věřitele riskantním vyvolání insolvenčního řízení na základě sporné pohledávky, o které probíhá soud nebo arbitráž.
   Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že skutečných šikanózních návrhů je relativně malé množství – asi šest procent z těch, kde soudy rozhodují podle § 128 a případně 128a IZ a ještě nižší podíl u ostatních případů braných v potaz. To by značilo, že nejde ani o jedno procento z celku insolvenčních řízení, spíše o ještě významně nižší podíl. V absolutním vyjádření můžeme hovořit spíše jen o desítkách případů. Ale toto optimistické konstatování je nutné relativizovat.
   Ve statistice případů insolvenčních řízení, ve které není konstatován úpadek dlužníka a ze které jsme nyní vycházeli, najdeme pouze několik typů šikanózních návrhů. Nejsou tam totiž zahrnuty takové, kde se například během řízení před rozhodnutím o úpadku zhorší ekonomická situace dlužníka a původně relativně zdravý ekonomický subjekt se opravdu dostane do významných problémů. Zde je již téměř nemožné zjistit, nakolik šlo nebo nešlo původně o šikanózní návrh.
   Pouze připomeňme, že šikanózních variant existuje ještě více (například zločinné spolčení věřitele nebo naopak dlužníka s insolvenčním správcem nebo dokonce s insolvenčním soudcem a dosažení prodeje majetku dlužníka předem vybraným osobám či podnikatelským subjektům). Avšak zdá se, že takové případy jsou velmi vzácné. To neznamená, že by nebyly hodné pozornosti, naopak. Vždyť zatímco většina insolvenčních řízení se týká ekonomických subjektů, jejichž budoucnost je morálně i ekonomicky problematická, zde se potkáváme s podnikatelskými subjekty, které jsou životaschopné (a pokud můžeme věřit i některým mediálním popisům, pak dokonce i „zdravé“).
   I kdybychom brali naprosto v potaz většinu zmínek o podobných případech, které se objevily v médiích, nemůže ani v tomto pohledu jít za roky 2008 až 2014 o počty přesahující desítky případů insolvenčních řízení.
   Desítky – maximálně stovky, ale…
   Tedy shrnuto můžeme říci, že skutečných šikanózních případů se v české justiční praxi objevily od roku 2008 (účinnost zákona číslo 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení) maximálně stovky. To nijak nesnižuje společenskou nebezpečnost šikany ani nebezpečnost zneužívání insolvenčního zákona. Zpochybňuje to však potřebu přijímání plošných řešení, zvláště pokud by měly zasáhnout některé pilíře českého insolvenčního práva – typicky transparentnost a veřejný charakter řízení.
  
 
 
 
 

[1] Zákon číslo 334/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

[2] Zákon číslo 294/2013 Sb.

[3] Například i některé bankovní domy se v řadě insolvenčních řízení chovají velmi nestandardně a byly zaznamenány případy, kdy banky odprodaly své pohledávky zájemcům, kteří by za jiných okolností nepřicházeli jako partner pro finanční dům do úvahy.

[4] Projekt "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" je registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190.

[5] Položka „Jiné“ obsahuje případy, ve kterých bylo vyneseno rozhodnutí s přihlédnutím k více možnostem a dále také případy, které spadají pod § 128a IZ – tento paragraf nebyl v dotazníku v dané době zohledněn.

[6] Celkově je ale nutné přiznat, že ke stanovení skutečného počtu šikanózních návrhů, by bylo nutné uskutečnit důkladnější a rozsáhlejší analýzy insolvenčních řízení a to především většího vzorku těchto řízení.

 

20.4.2015 16:00
Rubrika: 

Přidat komentář

CAPTCHA
Tato otázka je na ochranu proti spamu.
Obrázkové CAPTCHA
Vložte znaky zobrazené na obrázku.